Přínosy využití kompostu jako organického hnojiva pro půdu a její “zdraví” jsou nesporné. Navíc vracení bioodpadu zpět do přírodních procesů snižuje zátěž na životní prostředí – množství bioodpadu dnes končí jako součást směsného komunálního odpadu na skládkách komunálního odpadu, kde se rozkládá a přispívá k uvolňování skleníkových plynů do atmosféry, čímž dále přispívá ke klimatickým změnám.
Více než polovina komunálních odpadů se v České republice stále skládkuje, nicméně tato praxe se od 1. 1. 2024 změní tak, aby bylo možné vytěžit bioodpad na maximum – bioplynové stanice umí bioodpad přeměnit na bioplyn, který lze využít pro výrobu elektrické energie, tepla nebo biometanu. Zároveň živiny obsažené v bioodpadu lze proměnit v organické hnojivo, které výrazně zvyšuje podíl organických látek v půdě.
Národní plán obnovy se opírá o investice do budování recyklační infrastruktury, kde jsou a budou podporovány projekty vedoucí k rozvoji cirkulární ekonomiky v oblasti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Tyto aktivity tak přispívají ke splnění jednoho z cílů nařízení o taxonomii (EU Taxonomy Regulation no. 852/2020), vedle přechodu na oběhové hospodářství mezi ně patří:
- zmírňování změny klimatu,
- přizpůsobování se změně klimatu,
- udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů,
- prevence a omezování znečištění,
- ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů.
Úbytek organických látek v půdě a její desertifikace je téma, ve kterém se minulých minimálně 8 let nic zásadního neudálo, naopak tento problém dále bobtnal. Přitom je kompost velmi kvalitní materiál, který z dlouhodobého hlediska pomáhá zlepšovat zdravotní stav půdy, výnosy a kvalitu plodin. Důležitá je také stabilita půdního komplexu pro extrémní období sucha anebo nadbytku vody. Také je to materiál, ve kterém je zachyceno poměrně velké množství uhlíku. Jde tak společně s ovlivňováním kvality spodních vod, snižování potřeby využívání umělých hnojiv a omezování působení vodní a větrné eroze o jednoznačně celospolečenské přínosy kompostu v půdě.
Experti odhadují, že by z českých popelnic šlo vytřídit tolik biologického odpadu, že by z něj bylo možné vyrobit 100 – 150 milionu kubíků biometanu ročně. Ještě větší, a zatím ne úplně využitý potenciál, mají bioodpady ze zemědělství, jako jsou zbytky plodin a výměšky hospodářských zvířat. S nimi by mohlo být možné vyrábět až 500 milionů kubíků biometanu ročně a následovat přístup skandinávských zemích, kde je jeho podíl biometanu na plynu v plynárenských sítích až poloviční, což má význam i z hlediska strategické závislosti na dovozu plynu z nepřátelských zemí. Povinné třídění gastroodpadu, které musí všechny členské státy EU zajistit do konce roku 2023, by mělo výrazně napomoci dosažení cílů snížení této závislosti. Příkladem může být statutární město Brno, kde by bioplynová stanice měla stát od roku 2023 a vyrobeným biometanem by pak měla pohánět městské autobusy.