O zvyšovaní biodiverzity a sekvestraci uhlíku v půdě jsme si povídali s Daliborem Dostálem z obecně prospěšné společnosti Česká krajina. Ta o výše zmíněné cíle usiluje prostřednictvím navrácení velkých kopytníků do přírody. Vůbec první pastvina tohoto typu v Česku vznikla v bývalém vojenském prostoru Milovice. Nejen o rezervaci, ale také dalších aktivitách České krajiny vás Dalibor Dostál informuje v rozhovoru níže.
Proč byl úbytek biodiverzity v bývalém vojenském prostoru problémem?
Biologická rozmanitost je důležitá pro správné fungování ekosystému. Čím je biodiverzita větší, tím lépe přírodní procesy fungují. Má to i ekonomický rozměr. Dobře fungující ekosystém je soběstačný a není třeba do něj zasahovat. Naopak tam, kde je biodiverzita ochuzená, musí člověk provádět finančně drahé zásahy, aby udržel alespoň její zbývající část. Kromě toho, pestrá příroda je krásná na pohled.
Čím byl způsobený a jak hluboko tento problém sahá do historie?
Úbytek druhů nastal v bývalém vojenském prostoru po ukončení činnosti armády. Ta vzácné druhy cíleně nechránila, ale pohyb vojáků a armádní techniky působení stád velkých kopytníků na krajinu alespoň vzdáleně připomínal. Dodával přírodě potřebnou dynamiku. Po odchodu armády začalo lokalitu ovládat několik málo druhů agresivních trav a křovin, ke kterým se postupně přidávaly i nepůvodní, invazní druhy. Původní pestrost začalo nahrazovat druhově chudé a jednotvárné prostředí.
Proč jste se rozhodli tento stav napravit?
Rozhodli jsme se vrátit úplně na začátek. A do přírody znovu přivést klíčovou skupinu živočichů – velké kopytníky. Tedy zubry, divoké koně a zpětně šlechtěné pratury. Právě tyto tři druhy po tisíce let utvářely naši krajinu. Vědci o nich mluví jako o takzvaných krajinných inženýrech. Díky nim byla naše příroda pestrá, rozkvetlá a na mnoha místech si udržela otevřený charakter savan a stepí. I na územích, kde rostly lesy, šlo o lesy světlé, s kvetoucím podrostem. Díky tomu bylo v krajině množství motýlů, brouků i ptáků. A právě návrat velkých kopytníků do bývalého vojenského prostoru Milovice měl tuto původní pestrost pomoct obnovit.
Jak dlouho jeho náprava trvala? Jsou v tomto ohledu plánované nějaké cíle?
Založení milovické rezervace velkých kopytníků ukázalo, že příroda se dokáže uzdravovat velmi rychle. Už po třech až čtyřech letech chudé trávy ustoupily druhově pestrým pastvinám. Namísto původně dominujících tří druhů trav vědci napočítali přes sto jedenáct druhů květin. Počty nejvzácnější místní květiny, hořce křížatého, výrazně narostly. Jejích semenáčků přibylo o pět tisíc pět set padesát tři procent. Nejvzácnější motýl v oblasti, modrásek hořcový, zvýšil svoji početnost o tisíc sedm set procent. Ve spolupráci s vědci do budoucna plánujeme do přírody vracet druhy, které lokálně vyhynuly před příchodem velkých kopytníků, ale přežily v blízkém okolí. Tento projekt už začal u některých druhů jako květina trávnička obecná nebo u jalovců, typických keřů otevřené krajiny.
Do jaké míry ovlivňuje podobu pastvin to, že jsou celoroční a velcí kopytníci se na nich bez přikrmování pasou v létě i v zimě?
Celoroční charakter pastvy je klíčovým prvkem péče o krajinu s využitím velkých kopytníků. V zimním období zvířata spásají a okusují vegetaci, které si v letní sezoně všímají méně. Patří k ní různé plevely jako kopřivy nebo ostružiny. Více se věnují také okusu křovin. Díky tomu z pastvin dlouhodobě mizí druhy, které tam nechceme, a přibývá květin. Takže právě odlišný charakter přirozené pastvy v letním a zimním období má výrazný vliv na pestrost krajiny.
Ve kterých rezervacích a o jaké celkové rozloze se nyní kopytníci pasou?
V současné době na celkem přibližně sedm seti hektarech, od Aše po Znojmo, existuje patnáct rezervací velkých kopytníků. Nejstarší a největší je milovická rezervace s tři sta padesáti hektary. V porovnání se zeměmi jako Nizozemí nebo Německo jsou české rezervace zatím takoví trpaslíci. I v zalidněnějších a vyspělejších zemích na západ od našich hranic mají velcí kopytníci prostory o ploše tisíců hektarů na jednu rezervaci. Česko v tomto ohledu velmi zaostává. A přichází o peníze. Přirozená pastva velkých kopytníků je totiž výrazně levnější než jiné typy péče o krajinu.
Když se tímto způsobem podaří zvýšit biodiverzitu na zmíněných územích, co to bude znamenat pro Česko a naše zemědělství, a to jak krátkodobě, tak dlouhodobě?
Především budeme mít šanci zabránit vyhynutí mnoha druhů. Pro přežití řady motýlů, květin a brouků je totiž důležité, aby jejich populace našly vhodné podmínky na dostatečně velké ploše. Jinak nemají místo pro vytvoření geneticky soběstačné populace. Právě zajištění vhodného prostředí na velkých plochách je klíčovou součástí přirozené pastvy velkých kopytníků. Rychle tak můžeme získat místa, kde zajistíme přežití mnoha druhů. Do budoucna se odtud mohou vracet do okolní krajiny. Ale až poté, co se v zemědělství prosadí šetrnější přístupy. Zatím je konvenčně udržované pole pro většinu vzácných druhů z rezervace jako neprostupná zeď. Ale jak bude přibývat ekologických hospodářů, budou mít druhy z rezervací šanci postupovat dál do krajiny.
Jakými dalšími způsoby lze biodiverzitu půdy v Česku přirozeně zvyšovat?
Klíčový je přechod zemědělství na ekologické hospodaření. A můžeme pokračovat dál – šetrné lesnictví, revitalizace vodních toků, obnova mokřadů. Důležité je také vytváření biokoridorů a ekoduktů umožňujících průchodnost krajiny. Přírodě také výrazně pomůže rychlý přechod na elektromobilitu. Exhalace ze spalovacích motorů, podobně jako z uhelných elektráren, vedou ke změnám složení atmosféry. Tam přibylo takové množství dusíku, že je řada ekosystémů na hranici zhroucení. Dusík totiž podporuje růst plevelů a křovin a tím z přírody vytlačuje pestrost a květnatost. S jejím úbytkem mizí motýli a další druhy. Takže přechod na bezemisní energetiku a dopravu je důležitý nejenom pro klima, ale i záchranu biodiverzity.
Když zmiňujete klima, jaký vliv mají velcí kopytníci na tuto klíčovou oblast?
V ochraně klimatu hrají naprosto zásadní a klíčovou roli. Vědecké studie nedávno zjistily, že pastevní ekosystémy velkých kopytníků ukládají o padesát procent uhlíku více než veškeré lesy na planetě. Navíc uhlík uložený s pomocí velkých kopytníků do půdy je výrazně stabilnější než ve dřevě stromů, odkud se uvolňuje při lesních požárech nebo kůrovcové kalamitě zpět do ovzduší. Tím se divocí kopytníci výrazně liší od velkochovů hospodářských zvířat, které naopak klimatu škodí.
Čím je rozdíl způsobený?
Zásadní rozdíl je v tom, že velcí kopytníci zvládají pobyt v přírodě bez různé veterinární chemie, jako jsou například antiparazitika. Bez nich se bohužel neobejdou právě chovy hospodářských zvířat. Antiparazitika jsou přitom jedovatá pro druhy brouků specializované na zpracování trusu velkých zvířat. Divocí kopytníci antiparazitika nepotřebují, specializovaní brouci tak trus rozeberou a zanesou do země včetně obrovského množství uhlíku, živin a organické hmoty, která pak v půdě dokáže zadržovat vodu. U domácích zvířat bohužel chemie tento přirozený proces úplně rozbila a uhlík se tak ve velkochovech uvolňuje do prostředí.
Může vznik rezervací velkých kopytníků podpořit i veřejnost?
Rezervaci může založit každý, kdo má pozemky o ploše několika desítek hektarů. Rezervace založily nejen neziskové organizace jako my, ale také města, kraje, zemědělci nebo třeba důchodci, kteří si chtěli zjednodušit péči o pozemky za chalupou. Kdo nemá dostatečně velké pozemky, může vznik nových rezervací a péči o ty současné podpořit na dárcovském portálu pomahamekrajine.cz nebo se zúčastnit akcí pro dobrovolníky.