Neustálá snaha o zvyšování produktivity a výnosu z jednotky půdy v České republice má negativní vliv na životní prostředí. Mezi faktory, které ovlivňují jak biodiverzitu, tak kvalitu půdy patří hluboká masová orba, kolektivizace i eroze. Zajímá vás, proč je intenzifikace zemědělství zásadním problémem, který je nutné řešit a jak lze k jeho nápravě přistupovat? V článku se dozvíte vše podstatné.
Víte, že plocha zemědělské půdy v Česku zabírá přibližně 4,2 milionu hektarů, tedy zhruba 53 % celkové rozlohy naší země? Když tento fakt vezmete v úvahu, vlastně se ani nemůžete divit, že aktivity jako opakovaná hluboká orba významně narušují přirozenou strukturu půdy a vedou k její ztrátě schopnosti zadržovat vodu a živiny. Podle studie brněnské Mendelovy univerzity se díky tomu může z půdy vytratit až 50 % organické hmoty. Nejde nicméně o problém, který by vznikl náhle. Postupně ho v 50. letech minulého století nastartovala kolektivizace. Jejím cílem bylo slučování malých polí do velkých celků, které kromě jiných vlivů na životní prostředí zapříčinilo pozdější erozi půdy. Nyní je podle Českého hydrometeorologického ústavu stav takový, že až 60 % české zemědělské půdy ohrožuje vodní eroze.
Biodiverzita, půdní organizmy a jejich úbytek
Není pochyb o tom, že houby a mikroorganizmy jsou významným činitelem, který udržuje zdraví půdy. Například houby s rostlinami fungují v symbióze tak, že jim zajišťují efektivnější příjem živin a vody. Jenže výše zmíněná hluboká orba jejich přirozenou symbiózu a prostředí narušuje. Proto dochází nejen k úbytku hub a tím také ke snížení kvality plodin. Svým dílem k tomuto stavu přispěly i monokultury. Cílená redukce remízků, luk, mezí a dalších krajinných prvků včetně protipovodňové a odvodňovací meliorace pro zlepšení úrodnosti půdy totiž způsobily, že zmizely přirozené přírodní prostory, kde se jinak vyskytovaly rozmanité druhy rostlin a živočichů.
Například podle indexu neporušenosti biodiverzity (Biodiversity Intactness Index – BII) vytvořeného vědci z Přírodopisného muzea v Londýně je česká biodiverzita nejnižší ve střední Evropě. Její nízká úroveň výrazně vyniká kupříkladu ve srovnání se sousedním Rakouskem, kde ke hromadné kolektivizaci a následné likvidaci přirozených přírodních prostor nedošlo. Navíc je podíl zemědělské půdy v Rakousku o polovinu nižší než v ČR.
Zdroj: https://www.nhm.ac.uk/our-science/services/data/biodiversity-intactness-index.html
Eroze půdy v ČR
Intenzivní zemědělství s sebou ale přináší i další problémy. Třeba již zmíněné zvýšené riziko eroze půdy. Vodní eroze redukuje svrchní úrodnou vrstvu půdy bohatou na uhlík a půdní organismy, zatímco větrná eroze přispívá k dezertifikaci – snížení biologické produktivity. Stejně jako hluboká orba také eroze snižují úrodnost půdy redukcí množství organické hmoty v ní obsažené.
Proč přístup k zemědělství zatím neměníme
Důvodů, proč se stav zemědělství v České republice nezlepšuje, je hned několik. V první řadě je na vině ekonomika. Zemědělce nutí, aby snižovali náklady a zároveň zvyšovali výnosy. Nelze ani opominout nedostatečnost existujících legislativních rámců pro ochranu půdy. Problémem je také absence důsledného vymáhání nápravy v případě jejich nedodržení nebo odpor zemědělců proti těmto opatřením. Třetím významným aspektem, který přispívá k neochotě problematiku intenzivního zemědělství řešit, je nízké povědomí některých zainteresovaných stran a veřejnosti o jeho dlouhodobých dopadech na životní prostředí.
Chcete se v tomto ohledu seznámit se základními principy existence více než 8 miliard lidí na Zemi? Určitě se zaměřte na publikace českého vědce Václava Smila. Naprostým základem je pak jeho publikace vydaná v roce 2021, která nese název „Čísla nelžou: 71 věcí, které potřebujete vědět o světě“.
Možná náprava pomocí modelů rizik klimatických jevů
Když se rozhodneme pro nápravu stavu zemědělství v České republice, může nám v tomto snažení být nápomocný model rizik klimatických jevů. V CRIF k tomuto účelu společně s RED Risk od roku 2021 nabízíme řešení na posuzování rizik klimatických změn v rámci EU27. Jeho prostorové měřítko je 90 až 1 000 metrů podle scénáře RCP 4.5, ke kterému jsme v roce 2024 přidali ještě scénář RCP 8.5.
RCP představuje zkratku pro anglické slovní spojení „Representative Concentration Pathways“. Tedy reprezentativní směry vývoje koncentrací. Jsou jimi mimo jiné trajektorie koncentrací skleníkových plynů přijaté IPCC označených podle možného rozsahu hodnot radiačního působení v roce 2100 o hodnotách 2,6; 4,5; 6; nebo 8,5 W/m2 v porovnání s rokem 1750. Emise skleníkových plynů podle RCP 4.5 dosáhnou vrcholu kolem roku 2040 a poté klesnou. Takže do roku 2100 dosáhne průměrné oteplení 2 až 3 stupňů Celsia. Například Česko se oproti celosvětovému průměr dosud oteplovalo dvounásobnou rychlostí (o cca 0,2 stupně Celsia za dekádu).
Konkrétní příklady užitečnosti modelů rizik klimatických jevů jsou mimo jiné tyto:
- Identifikace ohrožených oblastí – Modely jsou navrženy tak, aby určily místa, kde eroze a degradace půdy hrozí nejvíce. Díky tomu můžeme přijmout opatření pro ochranu těchto oblastí.
- Predikce dopadů klimatických změn – Také dopady klimatických změn na zemědělství dokážou modely předvídat. Zemědělci tak získají dostatek času, aby učinili preventivní opatření.
- Optimalizace zemědělských aktivit – Na základě modelů mohou zemědělci upravit své činnosti tak, aby snížili jejich negativní dopad na zdraví půdy i za cenu snížení výnosů. Zároveň tím zvýší odolnost svého podnikání proti krátkodobým a dlouhodobým klimatickým změnám.
Řešení problémů spojených s intenzivním zemědělstvím proto bude fungovat pouze v případě, že dojde ke zlepšení situace. A to hned v několika oblastech najednou. Jmenovitě jimi jsou přísnější legislativní opatření, vzdělávání zemědělců a modernizace využívaných technologií. Žádný jiný smysluplný způsob, jak ochránit životní prostředí České republiky, nastolit udržitelné zemědělství namísto masové výroby a podporovat biodiverzitu totiž neexistuje.