Uhlíková stopa („carbon footprint“) měří množství skleníkových plynů, které bylo vytvořeno a vypuštěno do ovzduší při určité aktivitě nebo při výrobě určitého produktu. Uhlíkovou stopu je možné stanovit i pro další úrovně, včetně osobní uhlíkové stopy, uhlíkové stopy dané organizace nebo národní uhlíkové stopy. Národní uhlíkovou stopu vyjádřenou na úrovni megatun CO2e vypuštěných do atmosféry za rok zveřejňuje každoročně Český hydrometeorologický ústav v tzv. National Greenhouse Gas Inventory Report – NIR.
Uhlíková stopa podniku stanovuje množství skleníkových plynů, které odpovídají výrobní činnosti daného podniku za určitou dobu (rok) a je typicky vyjádřená v ekvivalentu CO2 – CO2e, který zahrnuje i ostatní vypouštěné skleníkové plyny.
Emise skleníkových plynů je možné stanovovat dvěma způsoby:
- na základě přímého měření a následného přepočtu na ekvivalent CO2 nebo
- na základě údajů o množství vyprodukovaných skleníkových plynů při spálení vybrané jednotky paliva; jedná se o tzv. emisní faktory, které uvádí množství vyprodukovaného CO2e v tunách na tunu paliva.
Výpočet emisí skleníkových plynů by měl splňovat postup předepsaný mezinárodními standardy. Tyto výpočetní přístupy rozlišují:
- přímé emise skleníkových plynů vznikající při spalování fosilních paliv při výrobě elektřiny, vytápění, spalování pohonných hmot či nakládání s živočišnými a jinými odpady a
- nepřímé emise skleníkových plynů vzniklé během celého životního cyklu výrobků, od jejich výrobu až po likvidaci.
Příkladem jsou emise spojené s výrobou materiálů či výrobou výrobků včetně typicky vysoce energeticky náročných výrobků – železa, cementu, stavebních materiálů atd. K stanovení nepřímé stopy jsou nezbytné údaje z analýzy životního cyklu výrobků (Life Cycle Assessment – LCA).
Pro účely přesného vykazování emisí skleníkových plynů zavedl GHG Protocol rozdělení emisí souvisejících s činností podniku do tří oblastí, tzv. Scope:
- Scope 1 (přímé emise) – činnosti, při kterých jsou uvolňovány emise skleníkových plynů přímo do atmosféry a které jsou danou firmou kontrolovány.
Zahrnují například emise z kotlů či generátorů spalujících fosilní paliva v podniku, emise z mobilních zdrojů (např. automobilů) vlastněných podnikem či emise z průmyslových procesů, emise ze zpracování odpadů či čištění odpadních vod v zařízeních provozovaných podnikem.
- Scope 2 (nepřímé emise z nakupovaných energií) – emise spojené se spotřebou nakupovaných energií (elektřiny, tepla, páry či chlazení vzniklých ze spalování fosilních paliv), které dodávají do podniku její dodavatelé, ale vznikají v důsledku aktivit podniku. Jde o nepřímé emise skleníkových plynů ze zdrojů, které podnik přímo nekontroluje. Pokud podnik sám produkuje elektřinu/teplo a prodává je dalším odběratelům či pokud nakupovanou elektřinu/teplo z fosilních paliv prodává dalším odběratelům (například nájemcům) a množství této elektřiny je měřeno, odečítá se od celkových Scope 2 emisí.
- Scope 3 (další nepřímé emise) – nakupované emise, které vznikají v důsledku aktivit podniku a které vznikají ze zdrojů mimo kontrolu či vlastnictví podniku, ale nejsou klasifikovány jako Scope 2 (např. služební cesty letadlem, ukládání odpadu na skládku, nákup a doprava surovin od třetích stran, emise ze spalování fosilních paliv vlastními výrobky apod.). Z definice vyplývá, že jde o nejširší a logicky nejméně přesně vymezenou kategorii, která zahrnuje jak tzv. upstream tak i downstrem emise. Např. v případě bank emise skleníkových plynů klientů banky patří do emisí Scope 3.
Postupy pro stanovení emisí ve všech Scope jsou k dispozici na stránkách GHG Protocol.
Při zjišťování uhlíkové stopy podniku je nutné sbírat základní typy údajů a provozních dat a informací, které pak vstupují do výpočtu uhlíkové stopy podniku. Takové údaje zahrnují například objem spotřebované elektřiny nakoupené od externího dodavatele, objem spotřebovaných pohonných hmot, objem spotřebovaného uhlí, plynu a další obdobné informace a data, které je možné následně využít při stanovení Scope 1 a Scope 2 emisí (např. energetický mix typický pro danou zemi a z něj vycházející emisní intenzitu). Pro účely posouzení rozsahu emisí skleníkových plynů Scope 3 GHG Protocol nabízí na svých webových stránkách nástroj pro všech 15 kategorií emisí definovaných vlastním standardem.