Lidé se domnívají, že pro zmírnění klimatické změny děláme dostatek. Možná tomu věří kvůli dlouhodobým kampaním zaměřeným na třídění domovního odpadu. Data ale bohužel potvrzují opak. V současnosti stále nedosahujeme na stanovené ESG cíle vedoucí ke zmírnění negativních dopadů na životní prostředí a všechny jeho obyvatele. Přitom má změna klimatu dalekosáhlé dopady na životní podmínky v Česku a stabilitu našeho i celosvětového ekosystému.
Kvůli zvyšování objemu skleníkových plynů v atmosféře a následnému oteplování povrchu Země dochází k vyšší frekvenci přírodních extrémních jevů a katastrof. Jsou jimi lesní požáry, extrémní horka, silné bouře i hurikány. Nedostatek vody zase negativně ovlivňuje naše zemědělství a ve vybraných oblastech zásobování vodou. I když se v České republice objevuje snaha o snížení emisí skleníkových plynů, pořád jsme od dosažení klimatických cílů hodně daleko.
Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) roční emise skleníkových plynů v Česku mezi lety 1990 a 2020 poklesly o 33 %. To je pozitivní, avšak stále nedostatečný vývoj. Vždyť každý obyvatel Česka průměrně vyprodukuje více než 10 tun skleníkových plynů ročně.
Obnovitelné zdroje energie v Česku
Podle Českého statistického úřadu činil podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v ČR v roce 2022 pouze 16,2 %. Průměr EU byl ale tehdy přibližně 22 %. Stav částečně udává složitá byrokracie a pomalé tempo výstavby nových nefosilních energetických zdrojů. Z celkové výroby elektřiny u nás obnovitelné zdroje bez jádra tvoří jen 14,5 %. Naopak v Německu jejich podíl díky přírodním podmínkám na pobřeží Baltu dosahuje až 40 %.
Stagnace v oblasti výstavby větrných elektráren v Česku má mnoho důvodů, od složité a zdlouhavé byrokracie přes mnohdy iracionální neochotu místních obyvatel mít větrníky v blízkosti svých obydlí (NIMBY) až po zdánlivě nesouvisející školství. V něm je ignorována nejen kreativita, ale i skutečnost, že bez chyb není možné dosáhnout pokroku.
Naše aktivity a energetická závislost
Přibližně 41 % energie stále produkujeme z uhlí a jsme tak jednou ze zemí EU, které jsou na uhlí nejvíce závislé. Tato naše závislost pak přispívá k tvorbě emisí skleníkových plynů. Hnědé energetické uhlí má přibližně 2× vyšší emise skleníkových plynů než například zemní plyn. Naše země v roce 2023 navíc obsadila až 20. příčku v instalované kapacitě výroby solární elektřiny na jednoho obyvatele v rámci Evropy. Výrobní základna a zkušenosti českého průmyslu nám přitom dávají jedinečnou schopnost stavět jaderné zdroje.
Zdroj: https://www.statista.com/statistics/612412/installed-solar-photovoltaics-capacity-eu/
Česko tak selhává hned na několika úrovních – vládní, tržní i občanské. Vládní selhání zahrnuje nedostatečnou regulaci byrokracie a mezi obyvatelstvem stále rezonující nezvládnutý solární „boom“ z roku 2010. Tržní selhání souvisí s nedostatečným pochopením klimatických rizik z hlediska soukromých i státních firem a jednotlivců. Občanské selhání pak spočívá v šíření dezinformací a neadekvátní koordinaci iniciativ, které zároveň nedosahují potřebného rozsahu ani viditelného dopadu.
Nová éra udržitelnosti v České republice
Pokud se Česko dostatečně nezaměří na skutečnou změnu – dále bude jen na resortní úrovni podporovat konference a výrobu analýz „do šuplíku“ – a nezlepší implementaci existujících i nových projektů, můžeme si přivodit nevratné škody. Nutné jsou ovšem také investice do inovací. Řadí se mezi ně využívání nových technologií pro obnovitelné zdroje stejně jako ukládání energie. V neposlední řadě by se náš stát měl věnovat vzdělávání a informovanosti subjektů i občanů o klimatické změně a jejích budoucích dopadech.
Když totiž jako samostatná země, součást Evropské unie a celého světa přijmeme nezbytné kroky a přehodnotíme náš přístup ke změnám a inovacím, můžeme budoucím generacím zajistit udržitelnou budoucnost.