Naše země v posledních letech řeší čím dál znepokojivější fenomén, kterým vysychající Česko bezpochyby je. Dlouhotrvající sucha, nedostatek srážek a neefektivní hospodaření s vodou jsou faktory, které přímo ohrožují nás a naši krajinu včetně její fauny a flóry. Ať už je řeč o ekosystémech, zdrojích pitné vody nebo zemědělství. V článku se dozvíte, do jaké míry je situace závažná a jaké kroky musíme podniknout k tomu, abychom zamezili dalšímu vysychání České republiky a připravili ji na narůstání teploty atmosféry.
Podle studie Bohumíra Janského činil v roce 2021 průměrný roční odtok z našeho území celých 15,1 km³. Roční úhrn srážek byl 679 mm s povrchovým odtokem 189 mm a součinitelem odtoku o 27,8 % vyšším, zatímco kapacita podzemních zdrojů představovala 1,44 km³/rok (tj. cca desetinu odtoku z celé ČR). Vysychající Česko a jeho problematika se nicméně projevila už v minulosti. Extrémní sucho sužovalo například rok 1947, kdy bylo zaznamenáno pouze 436 mm srážek. Podobně na tom byl také rok 2015 s ročním úhrnem srážek pouhých 532 mm – 78 % normálu za období 1981 až 2010. Kritickým byl rok 2018, který byl ještě sušší než rok 1947.
Současný stav sucha v ČR
Tyto údaje naznačují, že je Česko na srážkách, které jsou jediným zdrojem vody v naší geografické poloze, vysoce závislé. Jenže kvůli tomu, jak v posledních letech úhrny srážek klesají, dochází k dalšímu vysušování. Z aktuálních dat Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) vyplývá, že stav sucha v Česku se nadále zhoršuje. Index půdní vláhy značí silné až extrémní sucho zejména v Polabí, na jižní Moravě a v severozápadních Čechách. Hladiny podzemních vod jsou pod normálem a průtoky v řekách nízké.
Může za vysychající Česko plýtvání pitnou vodou?
Již zmíněná studie také poukazuje na skutečnost, že naše struktura spotřeby vody se od zahraničí výrazně odlišuje. Jiné země například spotřebují 75 % vody na zemědělskou závlahu, 20 % pro průmysl a 5 % vody využijí jako pitnou. V Česku je tomu jinak. Pitné vody využíváme alarmujících 38 %, v průmyslu a službách jí spotřebujeme 32 %, v energetice 26 % a v zemědělství pouhá 4 %. Pitnou vodu využíváme i na splachování toalet nebo k zalévání zahrádek a mytí aut. Přitom by nám pro tyto činnosti stačila dešťová, případně šedá voda, kterou představuje splašková odpadní voda z umyvadel, van, sprch nebo dřezů.
Ohrožení ekosystémů i ekonomiky
Sucho oslabuje lesy, které jsou pak náchylnější k napadení kůrovcem. Zemědělství trpí ztrátami úrody a zvyšujícími se náklady na zavlažování. Nedostatek vody může vést také k omezení průmyslové výroby nebo energetiky. Pokud neinvestujeme do opatření pro zmírnění dopadů sucha a nezajistíme udržitelné hospodaření s vodou, budeme se muset vypořádat se všemi negativními dopady vysychajícího Česka na naše ekosystémy, zemědělství i ekonomiku.
Zadržení vody v krajině a efektivní hospodaření
K zvýšení retenční schopnosti krajiny pomůže kupříkladu výstavba hrází a hrázek v dříve narovnaných a usměrněných tocích. Dále bude přínosná rekonstrukce a revitalizace těch existujících – odbahnění a zvýšení kapacity – nebo obnova zaniklých rybníků. Pozitivní výsledek přinese také šetrnější hospodaření s vodou v energetice a průmyslu, její recyklace a využívání srážkových vod nebo omezení herbicidů a průmyslových hnojiv. Zvýšení ochrany zemědělské půdy před erozí pak zajistí zmenšení půdních bloků pro jednu plodinu na maximálně 30 hektarů. Pomůže také výsadba odolnějších plodin i odrůd a jejich střídání nebo vyšší dávky organických hnojiv.
Podle klimatických modelů můžeme očekávat jak pokračující oteplování Česka, tak změnu rozložení srážek. Znamená to, že zimy budou kratší, mírnější a takřka bez sněhu, zatímco léta budou teplejší a sušší. Vysychající Česko se pro většinu z nás stane skutečnou hrozbou až ve chvíli, kdy nám přestane téct voda z kohoutku. Nejspíše teprve pak budeme s vodou efektivněji hospodařit a chránit naše vodní zdroje.