Česká republika zintenzivňuje zavádění obnovitelných zdrojů energie (OZE), aby splnila své závazky v oblasti klimatických změn a energetické soběstačnosti. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) představilo novou metodiku výběru oblastí pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie. Ta má pomoct vytipovat nejvhodnější lokality pro jejich instalaci. V tomto ohledu se dokument zaměřuje na kombinaci environmentálních, energetických a ekonomických kritérií.
Ministerstvo životního prostředí ČR má jasný cíl. Chce, aby do roku 2030 obnovitelné zdroje pokryly až 32 % hrubé konečné spotřeby energie v České republice. V roce 2022 to podle mezinárodní metodiky výpočtu Eurostat – SHARES bylo 18,2 %, 23 % pod průměrem. Nová metodika má tento proces urychlit a optimalizovat výběrem oblastí s příznivými přírodními, ekonomickými nebo infrastrukturními podmínkami.
Součástí zavádění akceleračních zón je šetrnost k přírodě
Metodika klade důraz na šetrné nakládání s přírodními zdroji a ochranu biodiverzity. Kritéria pro výběr lokalit jsou nastavena tak, aby nedošlo k narušení ekosystémů a chráněných oblastí. Proto z nich vylučuje chráněné krajinné oblasti nebo oblasti Natura 2000. Fotovoltaické a větrné elektrárny by tak měly být stavěny na znehodnocené půdě, jako jsou zemědělské plochy s nízkou biologickou diverzitou nebo brownfieldy. Těch máme v ČR přibližně 140 000 hektarů. Část z nich bychom tak mohli přeměnit na plochy pro solární parky a po příkladu Německa tak využít jejich energetický potenciál bez zásahu do přírody. Právě tam podobný postup během pěti let přispěl k nárůstu výroby elektřiny z fotovoltaiky o 20 %.
Potenciál solární a větrné energie
Výběr akceleračních zón podle metodiky využívá data o průměrné intenzitě slunečního záření, větrných podmínkách a dostupnosti biomasy. Například jihovýchodní Morava je jedním z míst s nejvyšším potenciálem pro instalaci fotovoltaiky v Česku. Průměrná roční intenzita slunečního záření v této lokalitě totiž dosahuje hodnoty 1 200 kWh/m². Instalace fotovoltaických systémů na střechy budov by pak mohla pokrýt až 8 % roční spotřeby elektrické energie v ČR, což by vedlo k snížení emisí Česka zhruba o 2,6 milionu tun CO₂ ročně.
V případě větrné energie jsou našimi nejperspektivnějšími oblastmi Vysočina, Středočeská pahorkatina a západní Čechy. Průměrná roční rychlost větru zde přesahuje 6 m/s (minimum pro efektivní provoz větrné elektrárny).
Otázka infrastruktury
Důležitým kritériem při instalaci obnovitelných zdrojů energie je také blízkost k infrastruktuře, především k přenosovým sítím. Oblasti se snadným přístupem k elektrickým sítím a silnicím totiž mohou výrazně snížit náklady na výstavbu a údržbu těchto zdrojů. Podle dat ČEPS je v České republice síť vysokého napětí dobře dostupná kolem větších měst. Jedná se tak o vhodné lokality pro malé až středně velké instalace obnovitelných zdrojů energie. Ale jen za předpokladu dostatečné přenosové kapacity. Podle odhadů by nás nezbytná modernizace přenosové soustavy do roku 2030 mohla stát až 30 miliard Kč.
Zavádění akceleračních zón pro podporu výstavy obnovitelných zdrojů energie může výrazně přispět k posílení naší regionální ekonomiky a podpoře zaměstnanosti. Pokud se nám podaří odstranit limitující faktory, mohli bychom tímto způsobem do roku 2030 vytvořit až 33 000 pracovních míst a zároveň zvýšit naši energetickou nezávislost.